sochař, performer

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx



Pavel Doskočil


- narozen 10.3.1968 v Hradci Králové, žije a pracuje ve Vršcích, sochař, performer. Zabývá se převážně objektem a instalací, mixmedia. Založil spolek LMRA (performance a divadlo). V současné době se věnuje činosti kurátorské (http://walkthrugallery.blogspot.com/) a hudebnímu projektu PIANO.
1996 - 2010 odborný asistent v oboru alternativní tvorby, kresby a modelování, UHK
1994 – 1998 AVU Praha, prof. K. Nepraš, prof. M. Knížák
1991 stáž - course at Fachhochschule, Kiel, Germany, prof. J. Koblasa
1988 – 1986 SPŠK Hořice v Podkrkonoší
1986 – 1982 Gymnázium Boženy Němcové, Hradec Králové, matematika a fyzika








Z katalogu 7xHK05:
Jedinečnost a originalitu Pavla Doskočila si uvědomíme hned, jakmile si připomeneme, jaké pedagogy si zvolil při svém studiu na pražské akademii. Byli to totiž v mnoha aspektech hodně odlišní umělci: Milan Knížák a Karel Nepraš. A on si stále váží obou…
Když se podíváme na jeho díla, vidíme,že skutečně do nové syntézy neprašovskou grotesknost, i trochu černého humoru , ale také třeba schopnost vytvořit svůj vlastní typus lidské figury, v jeho případě z abstraktních forem dřevěných tyčí (zřejmě to jsou původně nějaké utilitární materiály, třeba tyče ke smetákům). K tomu přistupuje knížákovská schopnost ozvláštnit banální velice radikálním, v podstatě konceptuálním gestem a samozřejmě vytvářet nové,postmoderní celky z prvků, přesahujících tradiční dimenze sochařského solitéru směrem k instalaci, v níž se solitéry neztrácejí jako de facto nedůležité (což dnes u mladých umělců často vidíme),ale naopak se jim dostává optimálního uplatnění.V optimální instalaci Doskočilových kreací potom tvoří jeden celek třeba hyperrealistická figura samotného sedícího, zamyšleného či zasněného autora, jeho „obyčejná“, v podstatě skutečně banální krajinomalba a řada realizací, vycházejících z určitě radikální geometrické stylizace figurálních námětů či jejich parafrází, jako je tomu v sérii Mazlíčků (2004), asociujících nějaké zoomorfní bytosti, ale zároveň respektujících určitou autonomii vlastní geometrické formy, jejímž východiskem jsou ovšem zase ony funkčně přehodnocené smetákové tyče. Ty se uplatnily ovšem i v sérii grotesknější, v parafrázích tak klasického motivu, jako jsou vypreparované jelení hlavy se svým parožím. Ve skutečnosti bychom asi zaváhali, zda ty skutečné jelení hlavy, uchovávané jako trofeje (většina mužů –lovců) jsou kýčem či nikoliv.
Výtvarník nám s ironií a humorem předkládá parafráze jejich tvarů a jejich společenské funkce… Jeho humorem může být ještě dravější, třeba když z nařezaných dřevěných dílů parafrázuje svastiku, hákový kříž, a díky otočení jednoho elementu do prostoru jej potom prezentuje jako Zdobný věšák (2003).
To je ironie poněkud jiného druhu než je tomu třeba u Krucifixu ze stejného roku. Krucifix je jemně ironizován zvoleným materiálem, podobně, jako jsou parafrázování Jelení (2003) nebo Berla (2003) či svěšené Smutné párky (2003). Navíc může být Zdobeným věšákem ironizována celá sféra modernistického geometrického umění, můžeme hovořit o tom, že svastika je dávný symbol, což je pravda, ale jejímu masovému společenskému zneužití nacismem se stejně nevyhneme. A vstupujeme tak do diskursu, který osmdesátých letech malířsky otevřel Helmut Federále… A zase mnohem subtilněji i laskavěji si Pavel Doskočil pohrává se světem vizuálního umění ve svých kolážích, jež také někdy začleňuje do instalací – v těch nejradikálnějších direktivně konfrontuje ikony klasické modernistické abstraktní geometrii, třeba suprematistické elementy Kazimira Maleviče, parafrází ornamentu, jenž byl celým moderním uměním programově odmítán, v jiných tematizuje samy možnosti ornamentu.

Text: Jiří Valoch